Vánoce pro nás mají různý význam, ale ne pro každého jsou příjemnou částí roku. Velkou roli hraje naše aktuální životní situace, ale také vzpomínky, které s nimi souvisejí (zejména ty z dětství). Pro někoho je to hlavně temné a depresivní období roku nebo závěrečné pracovní uzávěrky na konci roku. A v neposlední řadě jsou tu naše očekávání: jaké by to mělo být, jak bychom se měli nebo chtěli cítit.
Co nám možná uniká
Na pozadí vánočních témat se obvykle objevuje leitmotiv vztahů k druhým, ale jeden vztah často zůstává na okraji našeho zájmu: vztah nás samých k sobě. Vánoční posezení a setkání organizujeme pro druhé, ale nikdy ne pro sebe samé. A už vůbec ne pro jednotlivé části našeho Já. Ani pro ty, které na sobě nesnášíme, které nám komplikují život nebo které je těžké přijmout. Často teoreticky víme, že vztah k druhým souvisí s naším vztahem k sobě samým, ale zůstáváme jen u nějakého patetického konstatování a ve skutečnosti nic neměníme. Možná právě v našem nitru je někdo, kdo je odmítán, přehlížen, nepřijatý, nedoceněný nebo osamělý… Kdo nemá s kým strávit Vánoce (obrazně řečeno).
Paralelní realita
Tak jak? Koho byste tam našli?
- Vnitřní nejistotu? No, možná díky ní jste opatrnější a mnohokrát vás zachránila před neuváženými kroky…
- Závist? Možná vám opakovaně ukazuje, co vám v životě chybí a po čem toužíte…
- Lakomství? Možná souvisí s vaší potřebou zajistit si jistotu a tak přežít. Možná souvisí s nějakým nedostatkem, který vás formoval a takto vás znejistil…
- Vnitřní tvrdost? Možná jste přežili jen díky svému brnění, možná jste citlivá nebo citlivý a v minulosti nebylo možné nebo bezpečné se takhle okolí ukazovat…
- Citlivost na kritiku? Možná svědčí o zranitelném místě, které bylo třeba chránit, a díky ní je dnes váš „senzor“ vnímavý k ohrožení a pomáhá vám rychle se zorientovat v situacích s ostatními…
- Potlačenou agresivitu nebo hněv? Možná neměly prostor k vyjádření, možná by vás vaši nejbližší nepřijali, kdybyste je kdysi projevili; zároveň jsou jasným signálem, že jsou překročeny vaše hranice…
- Depresi? Možná se za ní skrývá nutnost potlačovat sebe sama, své touhy a potřeby, nebo svůj hněv, nutnost neprojevovat se v plné míře – protože to kdysi nebylo vhodné…
- Vysokou výkonnost? Možná by si vás vaše okolí bez dosažených výsledků nikdy nevšimlo, možná byl/je výkon jediným způsobem, jak získat uznání – své vlastní nebo ostatních…
Volné místo u stolu
Cílem samozřejmě není laciné ospravedlňování se, ani zbytečné soustředění se na negativa. Spíše může jít o snahu přijmout všechny naše složky – i ty, které nám subjektivně brání v dosažení spokojenosti v životě, kazí a komplikují nám vztahy, tlačí nás k neustálému výkonu, vnějšímu úspěchu, snaze o dokonalost – a my o nich víme (nebo alespoň tušíme). Nebo si je vyčítáme, nepřijímáme je, roky jsme s nimi bojovali. Pokud nemáme soucit sami se sebou, není možné žít dobrý život ani být soucitní k ostatním.
Možná právě Vánoce mohou být prostorem pro malý experiment i v této oblasti, ve vztahu k sobě samým. Ať už ve formě malého rituálu, pod fiktivním stromečkem nebo u stolu, kde by našly místo všechny odmítané části našeho Já. Bezdomovci a chudí totiž mohou být i v našem nitru, nejen venku, na ulicích.
