Terapeuti jsou obyčejní lidé. Od klientů se liší nejen svým odborným vzděláním a přípravou, ale také tím, že v rámci sezení vytvářejí pro druhého člověka bezpečný prostor, poskytují mu svůj nervový systém, plnou pozornost, podporu a zkušenosti – aby se ten druhý mohl uzdravovat, rozvíjet se a růst. Jinak žijí své běžné životy. Můžete je potkat v teplákách v obchodě, rozčilené za volantem, na procházce se psem… Rozvádějí se, rozcházejí se, nezvládají své děti, mají své „vzestupy a pády“, své zvláštnosti, svá životní selhání… I díky tomu se mohou v terapii více přiblížit klientům a být empatičtí. I o tom je rozhovor v podcastu Pražské hlásky, kde mluvím o své životní cestě i o tom, jak vnímám psychoterapii já:
